Odvykání kouření? Jak jsem skoncoval s kouřením já – tipy

Odvykání kouření? Jak jsem skoncoval s kouřením já – tipy

Odhadovaná doba čtení:  8 minut. Článek si také můžete poslechnout jako audio.

Obsah:

Býval jsem silným kuřákem

Tento článek Vám předkládá tipy získané mojí cestou odvykání kouření.  Byl jsem velmi silným kuřákem se spotřebou dvě až tři krabičky cigaret denně. Došlo to tak daleko, že jsem si v trafice kupoval cigarety rovnou po kartonech. V angličtině mají výraz „chain smoker“ tedy česky „řetěžový kuřák“ neboli ten, co pálí jednu od druhé a to jsem byl já po dobu zhruba dvaceti let. Nejčastěji jste mě mohli vídat postávat někde venku s cigárem a něco řešit, respektive pokud byste mě kdekoli potkali, pravděpodobnost že bych v ten okamžik neměl zapálenou cigaretu se blížila dost k nule. Cigaretu jsem nikdy neodkládal ani na pódiu coby saxofonista, kytarista a zpěvák jsem a určitě jsem zdatně vyudil nejeden mikrofon.

Pokud jste kuřákem a toto téma Vás zajímá, klidně si zapalte a pohodlně se usaďte.

Provozování kuřácké vášně na této vrcholové úrovni již docela leze do peněz a odráží se i na zdraví a dokonce i společenském životě jedince. Například návštěvy kina jsou peklo. Dvouhodinový film bez přestávky… mizérie, ale jde to. Největší peklo je pak let letadlem. Nakouřit se do zásoby před odletem, dohnat absťák při příletu… motající se hlava,  zažloutlé prsty, smrdící oblečení, neustálé hledání míst kde se smí kouřit…

Jaké jsou možnosti a co jsem všechno (neúspěšně) vyzkoušel v rámci snahy zbavit se kouření:

  • Biorezonance
  • Nikotinové žvýkačky
  • Nikotinové náplasti
  • Nikotinové tablety
  • Akupunktura
  • Akupresura
  • E-cigarety
  • Kliniku léčby závislosti na tabáku na Karlově náměstí v Praze
  • Lék Champix

 

Moje cesta od kouření k nekouření poté co jsem neúspěšně vyzkoušel výše uvedené prostředky trvala pár let a stála okolo 100.000 Kč, které se velmi brzy vrátily. Začal jsem totiž zjišťovat kdo má opravdové výsledky, že tito lidé jsou v zahraničí, takže jsem se musel nejprve naučit lépe anglicky, potom se vydat na různé semináře v ČR i zahraničí, naučit se pracovat se svou myslí a vytvořit si svůj vlastní systém na míru na základě prací Paula McKenny, Allena Carra, Glenna Harolda, Geralda Keina, Igora Alexanda Ledochowskiho a částečně i Libora Činky

Vaše případná cesta k životu bez tabáku bude rozhodně podstatně levnější a rychlejší.

 

Kuřák není žádný idiot

A rozhodně nepotřebuje nápisy „Kouření škodí zdraví“, „Kouření zabíjí“ či otřesné fotky na krabičce cigaret. Dobře to všechno ví. Nekuřák nechápe proč kuřák s touto informací rovnou krabičku nerozšlape. Ale výrobci cigaret strašlivé fotky a varování na krabičce milují!Proč? Zvyšují spotřebu cigaret. 

Kuřák totiž kouření používá také jako kompenzační mechanismus, tedy pokud se potřebuje uklidnit, zapálí si. Obrázky toho co by ho mohlo potkat ho znervózňují, tedy zvyšují jeho potřebu si zapálit a zdánlivě se tak uklidnit.

Rozdíl v psychice kuřáka a nekuřáka

Nejeden nekuřák záviděl kuřákovi například po zkoušce na vysoké škole, když viděl jak sikuřák zapálil, to uvolnění, zklidnění, okamžitou pohodu…

Ve skutečnosti tento jev funguje trochu jinak než se nekuřákovi jeví a je to podobné jako u všech závislostí. Dokud kuřák nedosáhne obvyklé hladiny nikotinu v krvi  je nervózní a projevují se u něj abstinenční příznaky. Nikotin je stimulant. Tím že si zapálí, doplní hladinu a dojde ke u něj zklidnění, tedy „normálnímu“ stavu ale jen na chvíli, než se nikotin metabolizuje, hladina nikotinu spadne a on musí zase hladinu doplňovat… tedy kouřit.  Tak, jak se cítí nekuřák neustále, se kuřák cítí jen krátkých momentech během dne kdy má v těle dostatek nikotinu a mimo tyto chvíle je ve stresu. Kuřák je neustále terorizován potřebou udržovat hladinu nikotinu v krvi. Trvá asi 7 sekund od vdechnutí dýmu než se začne nikotin vázat v krevním řečišti. Bohužel podobně jako s ostatními závislostmi i u kouření je to tak, že když si člověk myslí, že to ještě má pod kontrolou, už to není pravda.

Kouření plní v životě kuřáka funkci

Jako cokoli co v životě opakovaně děláme, i kouření plní nějakou funkci. Například pro mě to bylo dodávání sebevědomí, zakrývání vlastní obrovské osobní nejistoty. Je to naprosto absurdní ale z hlediska mého vnímání světa v té době si to můžete představit jako kdybych se schovával za sloupem jaký je například v podzemním parkovišti, takže jsem občas vykoukl ale nebyl za sloupem vidět. Ten sloup by byla cigareta. Že by to z pohledu pozorovatele bylo jinak? No jasně :-). Dále kouření plní funkci společenskou, kuřák „někam patří“ tedy mezi kuřáky, také usnadňuje navazování kontaktů, kouření je společným rituálem jinak neznámých lidí… Poskytuje kuřákovi odpočinkovou pauzu od práce v zaměstnání, chvilku zamyšlení a odstupu při řešení nějakého problému…

Pokud se rozhodnete přestat s kouřením, je třeba odhalit co Vám kouření přináší jako pozitivní vedlejší produkt a tyto funkce nahradit jinou činností se stejným nebo podobným výsledkem. Kouření je sice blbá strategie pro řešení věcí a problémů, ale ještě blbější než blbá strategie je strategie žádná.

 

Proč nepřestávat s kouřením aneb nefunkční motivace

Rozhodně nepřestávejte kvůli partnerovi či rodičům, prostě kvůli tomu že chcete někomu udělat radost. Poté stačí když Vás dotyčná osoba naštve často to skončí „pomstou“ kdy zase začnete.

Nepřestávejte, pokud byste měli pocit, že tím o něco skvělého přicházíte.

To rozhodnutí musí být Vaše. Pro sebe. Sobecky, stejně jako kouření. Ne pro Vaše děti například. Ale proto abyste Vy viděli vyrůstat svoje děti.

 

Síla vůle a kouření

Panuje všeobecně rozšířený mýtus že přestat kouřit vyžaduje silnou vůli. To není pravda! 

Kouření je program podvědomé mysli.

Naše podvědomá mysl je utvářena naším denním životem a její základy byly položeny zejména v našem dětství do věku asi 7 let. V dospělosti se dá podvědomá mysl programovat pomocí řízených vizualizací, technik NLP, kdy pracujeme s tím, čemu rozumí. Rozdělení na vědomou a podvědomou mysl si můžeme představit třeba jako auto s řidičem. Auto obsahuje spoustu složitých mechanismů o kterých řidič nic neví a vědět nepotřebuje. Řidič vydá pokyn –  zatočí volantem a auto tam kam otočil volantem. Řidič nemyslí na to jak se mechanicky otočí kola, aktivuje posilovač řízení, protiskluzoví asistenti a mnoho dalšího, to je věc toho auta. Auto bez řidiče buď nedělá nic, nebo sjede s kopce pokud nezatáhneme ruční brzdu. V této metafoře je tím autem podvědomí a řidičem vědomí. Na každou činnost, kterou v životě děláme opakovaně, si náš mozek nakonec vytvoří podvědomý program.

Přestat kouřit trvale znamená přeprogramovat svoji mysl a to tak, že kouření ztratí jakoukoli úlohu ve Vašem životě. Starý program se přepíše programem novým. Taky to znamená že můžete kdykoli zase začít, jelikož tato svoboda Vám zůstane… jen Vám to nebude dávat žádný smysl.

 

Abstinenční příznaky – jak na ně?

Jsou hlavním důvodem proč většina kuřáků nedovede přestat. Trvají cca 3 dny od poslední vykouřené cigarety a potom jde jejich intenzita prudce dolů. Jsou nepříjemné. Je to nutkavá potřeba si zapálit („craving“), tedy bažení po cigaretě. Pokud tato potřeba není uspokojena dochází k různým projevům. U mě, jakožto silného závisláka,  to byly prudké změny nálad, třas, únava, nespavost, spavost, agresivita, pasivita, horečná aktivita, napjatost a to všechno rychle se střídající.

Existují různé techniky pro zklidnění a zvládání absťáku. Jednou z nich je například technika Havening. Další je progresivní relaxace hypnózou. Dechové cvičení. Když už to vůbec nejde dál tak třeba Mléčná fidorka..  Za tři dny je to pryč. Potom se to někdy vrací se slabší a slabší intenzitou na kratší a kratší dobu a delšími časovými intervaly až si jednoho dne uvědomíte že už jste na to pár měsíců nemysleli.

Mě pomáhala také představa parlamentu ČR s mými nejneoblíbenějšími politiky a vědomí jaká část ceny krabičky cigaret jsou daně a že tyto moje peníze živí konkrétně tyto lidi. No přispívat na jejich blahobyt se mi nechtělo.

 

NEMYSLETE na zeleného SLONA s růžovýma očima co má v panenkách takové jakoby točící se zlatavé spirály a houpe se na fialovém stromě!

Nemyslíte na toho slona, že ne?! Nemá žádné spirály! Už vůbec ne točící se! Není růžový, ale zelený.. vlastně není vůbec, když na něj nemyslíte!

Co je to za blbost?!  -Většina lidí velmi často myslí na to co nechce. Jak těžké je nyní si vybavit slona na kterého nemyslíte? POZOR! Podvědomí neumí zpracovat negace. Abyste mohli nemyslet na zeleného slona, musíte si ho nejdřív představit a potom vymazat tu představu z mysli. Podvědomí pracuje jen s tím na co zaměříte pozornost.  Takže pokud si třeba v autě říkáte „nesmím NABOURAT!“ tak pravděpodobnost že nabouráte podstatně zvyšujete a nikoli naopak. Než jsem tento jednoduchý ale velmi důležitý princip pochopil, hodně jsem se při odvykání kouření zbytečně natrápil.

Tak jsem si třeba říkal „už nebudu KOUŘIT„.  „Zítra už si NEZAPÁLÍM„. „Do mého života CIGÁRO už nepatří“. Pokud se mi podařilo vše správně vysvětlit v předchozím odstavci, musí vám ta chyba být jasná. Zaměřoval jsem pozornost a tedy i podvědomí na to, co jsem nechtěl a podvědomí se snažilo spouštět ty programy… Doporučuji Vám tedy zaměřit pozornost na to co chcete namísto starého chování  pokud se objeví myšlenka na kouření, rychle začněte myslet na to co získáte bez kouření – peníze, více energie, voňavé oblečení, auto, bude se Vám lépe dýchat…

 

Rozhodnutí přestat kouřit považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí které jsem udělal. Díky tomu jsem se naučil anglicky, potkal spoustu zajímavých lidí a získal řadu životních zkušeností a možnost učit se od velmi moudrých lidí. Díky tomu mi taky každoročně zbyly peníze na hezkou rodinnou dovolenou u moře. Ty peníze, které bych jinak prokouřil.  

Bylo by pro vás zajímavé kdybych vytvořil online program/kurz jak přestat kouřit?

Případně mi prosím dejte vědět do komentářů tady dole. Děkuji.

Your Title Goes Here

by Artist Name

Co je to fóbie?

Co je to fóbie?

Co je to Fóbie?

 

Fóbie je typ úzkostné poruchy, která se vyznačuje nadměrným a iracionálním strachem z určitého objektu, situace nebo jevu. Fóbie může vést k tomu, že jedinec vyhýbá se situacím nebo objektům, které vyvolávají úzkostné pocity, což může ovlivnit jeho každodenní život a způsobit značnou úzkost.

 Liší se od obecné úzkosti tím, že se jedná o specifický strach z konkrétního podnětu. Například jedinec může mít fóbii z pavouků, ale obecně se necítí úzkostlivě.

 

5 nejčastějších fobií:

 

  • Arachnofobie – strach z pavouků
  • Akrofobie – strach z výšek
  • Agorafobie – strach z otevřených nebo veřejných prostorů
  • Klaustrofobie – strach z uzavřených prostorů
  • Hemofobie – strach z krve

Je důležité poznamenat, že fobie jsou individuální a různé pro každého člověka. Může existovat mnoho dalších druhů fobií, které nejsou v této seznamu zmíněny.

Jak poznám že mám fóbii?

Mít fóbii zmanená mít velkou úzkost a strach, který se objevuje při vystavení se danému objektu nebo situaci. Tento strach může být tak silný, že může vést k pocitu paniky, rychlému tepu srdce, potu, třesu, nevolnosti a dalším fyzickým příznakům. I když racionální myslí víme, že naše reakce na podnět je přehnaná, nemáme nad ní kontrolu, nemůžeme si pomoct, ale reagujeme jinak než bychom si vědomě přáli.

 

Několik způsobů, jak poznat, zda máte fóbie:

  1. Pokud máte silný strach nebo úzkost z určité situace, objektu, místa nebo činnosti, která není v souladu s reálným nebezpečím, může to být známka fóbie.
  2. Pokud se snažíte situace, objektu nebo činnosti vyhnout, abyste se nemuseli s tímto strachem setkat, může to být další indikace fóbie.
  3. Pokud se při vystavení danému podnětu začnete cítit fyzicky nebo emocionálně nekomfortně a příznaky jsou tak silné, že vás to omezuje v běžném životě, může to být důkaz fóbie.
  4. Pokud je váš strach z konkrétního podnětu neadekvátní v porovnání s reálným nebezpečím, je to další známka fóbie.

Pokud máte podezření, že máte fóbii, měli byste se poradit s lékařem nebo psychiatrem, aby vám mohli pomoci s diagnostikou a léčbou této poruchy.

blog

Nejnovější články

Co je to fóbie?

Co je to fóbie?

Co je to Fóbie?   Fóbie je typ úzkostné poruchy, která se vyznačuje nadměrným a iracionálním strachem z určitého objektu, situace nebo jevu. Fóbie může vést k tomu, že jedinec vyhýbá se situacím nebo objektům, které vyvolávají úzkostné pocity, což může ovlivnit...

Kdo byl Viktor Maurer?

Kdo byl Viktor Maurer?

Kým byl Viktor Maurer - pro mě. Pro většinu z vás pravděpodobně již pozapomenutý herec malých rolí ve filmech, kterých stvořil víc než 150. Jeho filmografie je opravdu bohatá, jeho velké divadelní role jsou veřejnosti téměř neznámé. Já ho však jako herce nepoznal. VM...

Kdo byl Viktor Maurer?

Kdo byl Viktor Maurer?

Kým byl Viktor Maurer – pro mě.

Pro většinu z vás pravděpodobně již pozapomenutý herec malých rolí ve filmech, kterých stvořil víc než 150. Jeho filmografie je opravdu bohatá, jeho velké divadelní role jsou veřejnosti téměř neznámé. Já ho však jako herce nepoznal.

VM s číší  v ruce, u pramene řeky Vltavy:

„… Jsi čistý, jako řeč Jiříků a Janů, dovol mi abych tebou  připil  na zdraví nám všem, kdož to dobře smýšlíme se zemí Českou“

Pro mě byl Viktor osobním přítelem, přestože jsem o 41 let  mladší, tykali jsme si a říkali navzájem „dědku“;   byl nevyčerpatelnou studnicí srandy, příhod z herecké šatny s bardy jako byl Jan Pivec, (zejména vzpomínám na nepublikovatelnou příhodu o gumovém hovně v herecké šatně  a Pivcovi, případně jak mi připravil nezapomenutelné spořilovské bulky při naši společné tvůrčí činnosti).  

Seznámili jsme se v roce 1994, když řešil technické otázky okolo střihu videa na tehdejší domácí dostupné technologii a já zrovna náhodou byl technikem, který se věnoval servisu takových strojů. No dostupné… S-VHS videa NV-FS88 a NV-FS200 na kterých tenkrát pracoval stály každé 40.000Kč (tj zhruba 3 měsíční platy), kamera taky… ale v té době to bylo pořád pro nadšence dostupné. Profesionální vybavení sálo miliony. Důchodce a starý mládenec si na tato zařízení postupně našetřil i když to pro něj muselo být opravdu těžké.

 Nikdy se neoženil, nikdy neměl děti, a jak mi svěřil, to považoval za svoji největší životní prohru. Jednou mi řekl: „To bylo pořád divadlo, divadlo… na Kladno, do Prahy, na zájezd… na nic jinýho  nebyl čas, najednou seš starej a sám„.

Celý život obětoval divadlu, důchod dokumentární činnosti. Zimy trávil v univerzitních archivech, psal scénáře a na jaře jakmile vysvitlo příznivé slunko vyrážel s kamerou, létal po zemi České až do podzimu, kdy stříhal, zpracovával natočený materiál a pracoval na scénářích na další rok.

Veškerou svoji činnost financoval ze svých zdrojů, byl scénárista, kameraman, režisér i komentátor v  jedné osobě. Byl to skutečný buditel, který dokonce prodal svůj dům po rodičích, a nechal si jen přilehlou garsonku, aby měl prostředky na technické zázemí pro natáčení svých dokumentů o milované  zemi české…

 Byl znalcem a milovníkem klasické hudby, pamatuji se jak zářil štěstím když objevil radio classic a mnohé relace si nahrával nejen pro svoji potěchu, ale i pro případné použití ve svojí tvorbě. Pamatuji se jak říkal, co říkal, přímo řval : „To je žrádlo co?!“ při poslechu Dvořáka, Smetany, Janáčka a dalších, které v té době byly mé barbarské generaci, odchované anglosaskými „hity“, cizí a neznámé.

Všechno dělal sám, doma, na koleně, nejprve na normálních S-VHS videích,  později s mojí asistencí a na počítači, který jsem mu pro ty účely postavil a vzal na sebe břímě učit bezmála sedmdesátiletého důchodce, jenž neměl pražádné zkušenosti s tímto typem techniky.

Ze začátku mě několikrát denně -zpravidla v nejnevhodnějších chvílích -volal „že se mu objevila taková a maková tabulka a neví jak dál“ nakonec jsme si vždycky nějak poradili, nebo jsem vyrazil na pražský Spořilov kde jsme to společně zpacifikovali až se stal v tomto směru úplně samostantým…

Byl to prostě frajer a bojovník, skutečný národní buditel nového tisíciletí.  Tvořil, studoval i po šedesátce v důchodu. A ty stovky a tisíce hodin jeho práce a energie! Nevzdal to i když už měl jak on s nadsázkou říkal „srdce na baterky“, tedy kardiostimulátor.

Spolupracovali jsme na Viktorově  veřejné dokumentární prvotině „Po řece Vltavě“ přesto mimořádně kvalitní a hluboké, podílel jsem se  jako konzultant střihu, vytvářel části hudby a ruchů, a jako technik, který se staral o to, aby ty mašinky, na kterých se to střihalo a nahrávalo, sloužily bezproblémově. Pro velký zájem bylo opakovaně, asi 4x promítáno v národním archivu v Praze na Chodovci, zejména krajánkům, kterí dokonce tu a tam i slzičku uronili;  nakonec jsem se tak stal jakýmsi Cimrmanem, neboť jsem byl na produkce vždy zván, avšak nikdy se nedostavil, díky své tehdejší ostýchavosti.

Nakonec Viktorovi přestali věřit že existuji 🙂 , jelikož toho člověka (mě) nikdy nikdo neviděl, asi jako paní Colombovou, věnoval mi poděkování v závěrečných titulcích, což od něj bylo milé, a nezapomenu na to do konce svých dnů. Dokonce tehdy na vlastní žádost Viktor navštívil jeden z mých koncertů s kapelou v Úvalech, (mě bylo asi 22) a přežil celý ten neorganizovaný  kravál až do konce, což musel být otřesný zážitek pro téměř sedmdesátiletého člověka (sám bych s tím měl dneska potíže), záměrně nepíšu starce, neboť tím nebyl nikdy do své nejdelší smrti.

Později jsem se rozhodl postavit na vlastní nohy (2002) a podnikat, tedy už jsme bohužel na sebe neměli moc času, naše kontakty se omezily na občasné řešení SOS a moje volání, pokud jsem projížděl Prahou a vzpomněl si na Viktora, novoroční přání a tak…Paradoxem je, že když už jakž takž na vlastních nohou stojím a nějaký čas navíc by se našel, není tu už a nikdy nebude Viktor.

Viktor Maurer zemřel 28.12. 2010. Dnes, 6.1. 2011,  proběhla kremace jeho těla bez obřadu -tedy bez možnosti se rozloučit -ve strašnickém krematoriu. A mě to může srdce roztrhat. Tak se s ním loučím alespoň tímto způsobem. Přestože jsem se snažil, zřejmě se mi nepovedlo vyjádřit pravděpodobně ani setinu toho, co jsme sdíleli, a zůstane to tak naším společným nesdělitelným zážitkem až do mého odchodu. Když se v létě roku 2004 užasle skláněl nad postýlkou mé novorozené dcery, nikdy bych si nemyslel, že to nakonec skončí takhle. A že to bude jedna z našich posledních chvil. No co. Život jde dál a je zase o něco chudší.

Patrik Jonáš

Psáno původně pro jeden diskusní server v roce 2011

Portrét Viktora Maurera v archivu České televize

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095889602-barvy-zivota/210562221200026

Viktor Maurer: po řece Vltavě – 1995